Máme hodně možností výběru toho jak žít, hlavně v dnešním západním světě. V posledním období již nevládne mainstreamový názor tak výrazně jako tomu bylo před nějakou dobou, dá se říct. Ve všech oblastech svého života má člověk na výběr. Nevládne nik, kdo by nám přikazoval jak žít, myslet, nebo konat, žádna instituce nebo panovník. Máme absolutní svobodu ve svém vyznání, slovech, myšlení.
Můžeme se rozhodnout zda chceme žít v civilizaci nebo na úplné samotě. Jestli se budeme starat jenom o svůj blahobyt nebo budeme myslet ekologicky. Jestli se vrátíme zpátky do přírody nebo budeme využívat všemožné technologické vymoženosti. Můžeme se rozhodnout, jestli budeme vyznávat nějaké náboženství a svobodně si vybrat jakékoliv chceme. Sami se rozhodujeme jestli se budeme o politiku vůbec zajímat nebo ne a když ano, jaké budou naše politické názory.
Můžeme být skutečně svobodnou bytostí. Je tomu ale v realitě tak? Nepodléhá člověk velkému nátlaku ze společnosti? Společnost tvoří určité požadavky, a člověk jim podléhá a myslí si, že aby byl dostatečně uznávanou bytostí musí je plnit? Co nás nutí dělat to? Touha být respektovaný, úspěšný?
Poznáte všeobecní představu, která říká, že ten kdo má vystudovanou aspoň jednu vysokú školu, vlastní minimálně jeden byt, ideálně dům, má tři děti, jednoho psa a dobré auto je úspěšný homo sapiens sapiens moderní? Co nás nutí žít v nespokojnosti dokud to nemáme?
Slyšeli jste jinou všeobecní představu, která říká, že ten kdo má hliněný dům, filtr na vodu považuje za samozřejmost i když žije v panenské přírodě, nebo se strání všeho moderního, používá jenom svíčky a všeho co má v sobě elektromagnet se strání jako čert kříže je úspěšný homo sapiens sapiens ekologický?
Slyšeli? Možná jo, ale co nás nutí tyhle představy splňovat? Podle čeho se zařazujeme do různých škatulek?
Nic ! Jen my samy. Jsme svobodní. Proto buďme spokojení s tím co máme, tam kde jsme.
Zanechte odpověď